O nucené práci v koncentračním táboře

SS od závodů za každého pracovníka požadovala šest říšských marek a za každého pomocného pracovníka čtyři říšské marky, které se převáděly do říšské pokladny. Za „nedostatečný“ výkon vězňů – na rozdíl od německých civilních pracovních sil – dostávaly závody vyplacenou náhradu. To, co závody z vězňů dostaly nad pevně sjednaný „minimální“ výkon, měly zdarma.

Pro stavební závody bylo využívání vězňů výhodné hlavně proto, že by bez nich nemohly dosáhnout vůbec žádného obratu. Po válce mělo mnoha závodům vyplácení mezd sloužit jako argument proti odškodňování. Za vězně přeci platily. Vězni byli dennodenně za každého počasí převáženi vlakem z Melku do Roggendorfu na nucené práce. Jak v Melku (asi na úrovni starého sportovního hřiště v ulici Abt-Karl-Straße), tak i v Roggendorfu byly za tímto účelem postaveny speciální nakládací rampy. Když měl vlak zpoždění, museli vězni často i několik hodin čekat venku.

Bývalý vězeň Franz Schikora vzpomíná na nucené práce v roggendorfských štolách (video je k dispozici v němčině).