HISTORIE

Po připojení Rakouska k Německé říši v březnu 1938 – tzv. „anšlusu“ – se začalo i Rakousko rychle přeorganizovávat a rozvíjet zbrojní průmysl. Firma Steyr-Daimler-Puch AG tehdy patřila k největším kovodělným podnikům v Rakousku.

Jelikož se v podniku Steyr-Daimler-Puch AG vyráběly pro válku důležité zbrojní výrobky, byl jedním z předních cílů spojeneckých útoků.

14 390 vězňů, výhradně mužů, nasazených na nucené práce v pobočném koncentračním táboře Melk pocházelo z 26 různých zemí.

Transporty vězňů z koncentračního tábora Mauthausen do Melku probíhaly dle potřeby stavebních závodů, které budovaly štoly u Roggendorfu. Většina vězňů pracovala na směny přímo na výstavbě štol. SS vedení tábora v Melku vězně stavebním závodům „pronajímalo“. Každý závod oznámil svou denní potřebu dělníků a podle těchto údajů se v táboře sestavily pracovní čety.

Během jednoho roku přišlo v pobočném koncentračním táboře Melk o život 4 874 vězňů. Přibližně třetina zemřelých vězňů byla polského a maďarského původu, dále pak francouzského (kolem 11 procent). Neúměrně vysoká byla úmrtnost židovských vězňů – ti tvořili v Melku přibližně třetinu vězňů, zároveň ale představovali kolem 42 procent obětí na životech.

Do poslední chvíle se SS všemi prostředky snažila zabránit osvobození přeživších vězňů spojeneckými vojsky. Postup sovětské armády vedl k Himmlerovu příkazu vyklidit všechny tábory a přepravit vězně do západněji položených koncentračních táborů, až se budou blížit nepřátelská vojska. Při evakuačních pochodech, v transportních vlacích, které byly často na cestě několik dní, a v přeplněných sběrných táborech přišly o život desetitisíce vězňů z koncentračních táborů.

Již v prvních dnech po osvobození tábora Mauthausen zde začaly americké úřady s vyšetřováním potencionálních nacistických zločinců a vzaly do zadržovacích táborů tisíce příslušníků SS a bývalých kápů.