Právní potrestání pachatelů z koncentračního tábora Melk

V následujících měsících prováděli ve svých zónách vyšetřování i Francouzi, Britové a Sověti a pátrali po podezřelých osobách. Zároveň vešly v mnoha zemích Evropy, například v Polsku, Československu a Rakousku, v platnost zvláštní národní zákony, které byly časově omezené a jejichž účelem bylo vypátrat nacistické zločince. Zločiny páchanými v koncentračním táboře Melk se zabývaly jak vojenské soudy Spojenců, tak i lidové soudy (tzv. Volksgerichte) na národní úrovni. Celkově bylo před soud postaveno více než 20 bývalých členů správy tábora, dozorců (především příslušníků Luftwaffe) i bývalých kápů a civilistů. Patřili mezi ně například vůdce tábora Julius Ludolph a vedoucí skladu zásob Otto Striegel, kteří byli v květnu 1946 v rámci mauthausenského procesu – vedeným Američany v areálu bývalého koncentračního tábora Dachau – uznáni vinnými a o rok později ve městě Landsberg am Lech pověšeni. V letech 1947 a 1949 byli bývalí kápové z Melku Fidel Balbas a Uli Schmidt odsouzeni francouzským vojenským soudem za utýrání několika svých spoluvězňů k trestu smrti. Odsouzen byl i vojenský zdravotník SS Gottlieb Muzikant, zodpovědný za řadu úmrtí v Melku – v roce 1960 ho zemský soud Fulda ve Spolkové republice Německo odsoudil k 21násobnému doživotnímu trestu. Lidový soud při zemském soudu ve Vídni uzavřel celkem tři procesy týkající se zločinů spáchaných v pobočném táboře Melk. Byly to procesy s tehdejším civilistou Edmundem Schödlem, který v Melku pracoval jako elektrikář pro firmu Felten und Guilleaume (3 roky odnětí svobody), s dřívějším kápem nižší hodnosti Josefem Fischerem (osvobozen) a s armádním strojvedoucím Franzem Högerem, který byl nasazen jako vězeňský dozorce (10 let odnětí svobody).